Svatý Xaverius: rozbor díla, vypravěč, popis, děj, motiv a další informace

Svatý Xaverius od Jakuba Arbese je nejznámější dílo tohoto českého autora, vydané v roce 1873. Jde o specifický český literární žánr, tzv. romaneto, jehož rysem je kombinace zdánlivě nevysvětlitelných tajemných jevů a jejich vědeckého rozuzlení. Autor zde vypráví o jeho seznámení s Xaveriem, který v pražském chrámu pátrá po skrytém znamení v obraze sv. Xaveria v naději, že jej dovede k cennému pokladu. Děj se však na poslední chvíli nepředvídatelně zvrtne a Xaverius na konci knihy umírá.

Rozbor díla Svatý Xaverius

• literární druh: epika (dílo obsahující konkrétní děj)
• literární žánr: romaneto (novela s fantastickými prvky, obsahující rozpor mezi tajemnými jevy a jejich vědeckým vysvětlením)
• výrazová forma: próza (dílo nepsané ve verších, ale jako souvislý text)
• literární směr: romantismus (děj obsahující prvky lásky, nezvyklé hrdiny a nezvyklé prostředí, často historické kulisy)
• motivy: tajemno, záhada, obraz, chrám, poklad
• období (čas): 60. léta 19. století
• místo děje: chrám sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze
• hlavní téma: záhada obrazu svatého Xaveria, poklad ukrytý malířem

Kompozice literárního díla Svatý Xaverius

Kompozice: ich forma, dvě dějové linie – přítomná a retrospektivní, bez kapitol

Vysvětlení: romaneto obsahuje současně dvě dějové linie. Přítomná se věnuje ubíhajícímu příběhu o pátrání po pokladu, v retrospektivní se Xaverius vrací zpět do dětství a popisuje tím pádem také původ legendy o mapě k hledanému pokladu. V díle se dále objevují autorovy filozofické úvahy.

Literární výstavba děje v díle Svatý Xaverius

• expozice: vypravěč se s přítelem z Vídně prochází po chrámu a kritizují stav českého malířství
• kolize: vypravěč se po několika měsících do chrámu vrací, potká Xaveria, strhne se potyčka
• krize: Xaverius vypráví o tom, jak přišel ke svému jménu a legendu o pokladu
• peripetie: dvojice se vydává hledat poklad, Xaverius náhle zmizí
• katastrofa: oba se setkají ve vídeňské věznici, nakonec jsou propuštěni

Jazykový styl (použité styly) díla Svatý Xaverius

Dílo Svatý Xaverius je napsáno v duchu romantismu, obsahuje však i výrazné realistické prvky. Řadí se mezi ně autentické vyobrazení postav a jejich dialogů, dlouhé popisné pasáže a logické vyřešení všech záhad. Období národního obrození vystihuje vlastenecký úvod. Jazyk je spisovný, jednoduchý a srozumitelný, místy se zde ale objevují archaismy a historismy. Text ozvláštňují epitetony, metafory a metonymie.

• archaismy: příchylnost, najmuvše
• slova citově zabarvená: zemička, štěteček
• epitetony: pošmourný ráz, plamenné slunce

Stručný popis děje díla Svatý Xaverius

Dílo se točí kolem obrazu Smrti svatého Xaveria a většina knihy se odehrává v chrámu svatého Mikuláše na Malé Straně v Praze. Děj se vrací do doby po skončení Bachova absolutismu, tedy do 60. let 19. století. Vypravěč začíná příběh v chrámu, kde se prochází s přítelem z Vídně. Obcházejí spolu totiž všechny pražské kostely a kritizují žalostný stav českého malířství, které je ve světě málo známé. Světovou neznalost připisují Němcům, kteří české malíře a jejich díla buď zmiňují jen okrajově nebo vůbec.

Dohodnou se na plánu pořídit barevné kopie všech obrazů z pražských kostelů a vydat je ve vázaném barvotisku. Přítel nakonec odjede a plán se nerealizuje. Po několika měsících se vypravěč znovu dostane do kostela, avšak omylem zůstane zavřen uvnitř. Během tohoto incidentu poprvé potká Xaveria, i když ještě nezná jeho jméno. První setkání není příliš přátelské – když neznámý muž přijde před obraz a vytáhne podezřelý stříbrný předmět, má vypravěč podezření, že drží nůž a má v úmyslu zničit obraz.

Avšak později se ukáže, že měl Xaverius v ruce pouze kružítko, kterým se snažil překreslit obraz. Během jedné společné návštěvy kostela začne Xaverius vypravěči sdělovat svůj příběh. Zjistíme, že se jmenuje Xaverius, jméno mu dala babička. Pochází z bigotní rodiny, jeho matka a babička byly velmi nábožensky založené a celý svůj život se modlily k obrazu svatého Xaveria. Babička dříve dokonce pracovala u malíře obrazu Františka Balka, který jí před smrtí prozradil tajemství skryté v obraze.

Xaverius již ztratil víru v náboženská vysvětlení a spoléhá se spíše na rozum, díky kterému chce odhalit tajemství obrazu. Věří, že mu přinese velké bohatství. Nakonec rozluští plánek, který vede k Malvazinské vinici za Smíchovem, a s vypravěčem jsou přesvědčeni, že tam objeví poklad. Nešťastnou náhodou vznikne na místě požár, který je sice brzy uhašen, ale Xaverius začne blouznit, vidí postavu svatého Xaveria v ohni a utíká, přičemž si vezme i vykopaný poklad.

Příběh pokračuje o tři roky později, kdy vypravěč vstupuje do redakce Národních listů a je uvězněn kvůli některým svým článkům. V roce 1868 má nastoupit do věznice ve Vídni a znovu se setkává se svým přítelem z Vídně. Xaverius je ve vězení kvůli podezření z krádeže ve Svatomikulášském chrámu. V truhle navíc bohužel nebylo nic cenného. Vypravěč se zasazuje o jeho propuštění a s pomocí přítele z Vídně to dosáhne. Xaverius však trpí tuberkulózou a v den propuštění umírá.

Hlavní postavy v knížce Svatý Xaverius

• vypravěč: mnoho autobiografických prvků, nejspíše ztělesnění autora. Spisovatel, žurnalista, zajímá se o vědu a filosofii.
• Xaverius: samotář, který se bezhlavě upnul na myšlenku nalezení cenného pokladu, nakonec kvůli němu začne blouznit

Co se děje v průběhu díla Svatý Xaverius

Začátek

Na úvod zařadil Jakub Arbes vlasteneckou pasáž. Vypravěč knihy se svým přítelem z Vídně obchází pražské kostely a oplakávají české malířství. Chtějí vydat soubor obrazů z pražských kostelů, ale přítel nakonec odjede dřív, než to stihnout zrealizovat.

1/3 (první třetina)

Při jedné z návštěv chrámu Svatého Mikuláše na Malé Straně potkává vypravěč neznámého muže. Ten stojí s lesklým kovovým předmětem v ruce před obrazem svatého Xaveria. Vypravěč se domnívá že jde obraz zničit, a tak se na místě strhne potyčka.

Polovina

Muži se nakonec spřátelí. Neznámý mladík se jmenuje Xaverius a pustí se do vyprávění o svém dětství. Je pojmenován podle zmíněného obrazu, protože jeho rodina věřila, že je v obraze ukrytá mapa k pokladu nevyčíslitelné hodnoty. On se ji nyní snaží rozluštit.

3/3 (třetí třetina)

Xaverius z obrazu vyčte mapu k pokladu, kam se s vypravěčem vydá. Na místě nešťastnou náhodou začne hořet, Xaverius v ohni vidí svatého Xaveria, bere do ruky truhlu a mizí. Znovu se s vypravěčem setkají až o tři roky později ve vídeňské věznici.

Konec

Ve vězení se vypravěč dozví, že Xaverius je obviněn z krádeže obrazu ve Svatomikulášském chrámu. Dosvědčí, že v ten den spolu kopali poklad, a nakonec jsou oba muži z vězení propuštěni. Xaverius však záhy umírá na tuberkulózu.

O knížce Svatý Xaverius od Jakuba Arbese

• rok vydání: 1873
• počet stran: 199 (vydání z roku 1973)
• nakladatelství: Albatros (vydání z roku 1973)

Citát / ukázka z knihy Svatý Xaverius (napsal Jakub Arbes)

Xaverius spatřil v ohni Svatého Xaveria:

„Xaverie? Xaverie?“ odpovídá přítel dutým hrobovým hlasem. „Což pak tam nevidíš v tom žlutém plamenu umírajícího svatého Xaveria, jak se vztyčuje, jak hrozivě zvedá ruku a jak mi kyne, bych prchl!? — Pryč, pryč!“ volá přítel, a nežli jsem se nadál, vyrazil skrze křoví z rokle a pádil úprkem dolů s vršiny. V tom vyhoupnul se měsíc ze mraku a rozlil své stříbro po rokli. Hořící tráva již shasínala, a děsná žlutá záře přemožena stříbrem luny.

O spisovateli Jakub Arbes

Jakub Arbes se narodil 12. června roku 1840 v Praze. Byl to český spisovatel, novinář a překladatel. Často bývá řazen mezi májovce, ačkoliv tvořil o několik let později, než oni. Českou literaturu obohatil zcela novým žánrem, kterým je romaneto. Jde o unikátní díla, která kombinují fantastické a záhadné prvky se zcela racionálním vědeckým vysvětlením, které přichází na konci příběhu. Působil také jako divadelní kritik a dramaturg Prozatímního divadla. Za svůj vzor považoval Jana Nerudu a je známý také tím, že rozluštil deník Karla Hynka Máchy. Zemřel 8. dubna 1914 ve věku 63 let.

Hlavní informace o životě Jakuba Arbese

• narodil se 12. června 1840 na Smíchově v Praze, kde 8. dubna 1914 také zemřel. V této části Prahy tak prožil celý svůj život.
• pocházel z rodiny chudého ševce, měl jít do učení ve stejném oboru, ale díky výborným studijním výsledkům se věnoval polytechnice
• při škole studoval mnoho cizích jazyků (italštinu, francouzštinu, ruštinu,…) a začal se zajímat o literaturu
• zavedl žánr romaneto, tento název však vymyslel Jan Neruda, který byl jeho učitelem
• působil jako redaktor Národních listů a krátce také jako dramaturg Prozatímního divadla
• patřil k okruhu satirických novinářů, s Mikolášem Alšem vydával satirický časopis Šotek
• za jeden ze svých vzorů považoval Karla Hynka Máchu, rozluštil i jeho intimní deník
• je považován za zakladatele českého sociálního románu, věnoval se podmínkám dělníků v továrnách

Krátký popis života Jakuba Arbese

Narodil se 12. června 1840 v chudé rodině ševcovského mistra Jana Arbese a jeho manželky Anny, rozené Winklerové, jako třetí ze čtyř sourozenců. Mládí strávil v rodném Smíchově, který tehdy nebyl součástí Prahy. Mezi lety 1851 a 1854 navštěvoval farní maltézskou školu u Panny Marie Vítězné na Malé Straně a následně měl nastoupit do učení v oboru obuvnictví podle přání otce. Díky výjimečným výsledkům ve škole však rodiče rozhodli, že ho pošlou na další studia.

Začal na nižší reálce u sv. Jakuba, kde se seznámil s Juliem Zeyerem. Poté pokračoval na novoměstské vyšší německé reálce v Mikulandské ulici, kde byl jeho učitelem češtiny Jan Neruda. Studoval také cizí jazyky, konkrétně italštinu, francouzštinu, ruštinu, chorvatštinu a polštinu. Poté se více věnoval jiným oborům a nakonec se stal novinářem a spisovatelem.

Již během studií napsal svůj první román Ďábel na skřipci, který byl vydán až o deset let později. Na doporučení svého učitele Jana Nerudy použil pro tento literární útvar název romaneto. Dne 24. června 1867 se v kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně oženil s Josefínou Rabochovou. Společně měli šest dětí, avšak pouze dvě dcery dosáhly dospělosti.

Dcera Olga se o Jakuba Arbese starala až do jeho smrti a pečovala i o jeho literární dědictví. V polovině roku 1868 převzal pozici odpovědného redaktora v Národních listech. Mezi lety 1876 a 1879 pracoval jako dramaturg Prozatímního divadla, poté se trvale živil jako nezávislý spisovatel a novinář. Jakub Arbes byl součástí skupiny satirických novinářů a spolu s Mikolášem Alšem vydával satirický časopis Šotek.

Založil několik podobných časopisů, včetně Volného slova, Hlasu předměstí, Věstníku Jednoty řemesel a Slovenského kalendáře. Často byl nucen psát anonymně a hledal útočiště ve společnosti Mahábhárata, která se scházela v hospodě U svatého Tomáše. Jeho literárními vzory byli Jan Neruda a Karel Hynek Mácha. V pozdějších letech se stal zakladatelem českého sociálního románu. Věnoval se těžkým podmínkám dělníků v tehdejších továrnách. Zemřel 8. dubna 1914 na Smíchově.

Charakteristika tvorby Jakuba Arbese

• fantastické a tajemné prvky: Jakub Arbes v dílech často používal prvky tajemna a nejrůznějších záhad
• vědecký a racionální přístup: jeho knihy vždy končily vědecky podložitelným rozuzlením děje
• sociální témata: zejména v pozdějších letech své tvorby se věnoval popisu těžkých podmínek života dělníků a pracujících
• filozofické pasáže: jelikož byl autor velmi vzdělaný, do textů často zahrnoval své úvahy a postoje k různým tématům

Další významná díla Jakuba Arbese

• Ďábel na skřipci
• Sivooký démon
• Zázračná madona
• Ukřižovaný
• Newtonův mozek
• Akrobati
• Poslední dnové lidstva
• Anna a Marie
• Lotr Gólo
• Vymírající hřbitov

Jiní autoři ve stejném období a směru tvorby

• Julius Zeyer
• Jiří Karásek ze Lvovic
• Jan Neruda
• Vítězslav Hálek
• Karolína Světlá
• Adolf Heyduk
• Rudolf Mayer
• Václav Šolc
• Božena Němcová
• Karel Sabina