Piková dáma: rozbor díla, vypravěč, popis, děj, motiv a další informace

Piková dáma od Alexandra Sergejeviče Puškina je novela poprvé vydaná v roce 1834. Hlavní postavou je důstojník Heřman, který chce stůj co stůj přijít na tajemství tří výherních karet, aby porazil své přátele. To zná jen stará hraběnka Anna Fedotovna, takže Heřman musí vymyslet plán, jak z ní tuto informaci vymámit. Dílo je zasazeno do prostředí carského Ruska a zkoumá téma lidské touhy po bohatství a moci, jakož i zákonitosti osudu. Puškin čtenářům kromě napínavého příběhu předkládá i sondu do lidské duše.

Rozbor díla Piková dáma

• literární druh: epika (dílo má konkrétní děj)
• literární žánr: román (delší prozaické dílo se složitější zápletkou, více postavami a vedlejšími dějovými linkami)
• výrazová forma: próza (dílo psané jako souvislý text bez veršů)
• literární směr: romantismus (dílo obsahuje výjimečného hrdinu, prvky tajemna a lásky)
• motivy: láska, smrt, touha po bohatství, osud, krádež, prohra
• období (čas): 1. polovina 19. století
• místo děje: blíže neupřesněné ruské město
• hlavní téma: lidská hamižnost, nenasytnost a touha získat co nejvíc peněz bez práce

Kompozice literárního díla Piková dáma

Kompozice: chronologická (děj na sebe navazuje), er forma, 6 kapitol

Vysvětlení: ačkoliv je hlavní dějová linie psána chronologicky, místy se zde objevují i retrospektivní pasáže, kdy hlavní postavy vzpomínají na události z minulosti. Román je rozdělen na kapitoly, každá začíná úryvkem básně či dopisu. Celým dějem prostupuje výrazný prvek gradace, Heřmanova nenasytnost je čím dál tím větší.

Literární výstavba děje v díle Piková dáma od Alexandra Sergejeviče Puškina

• expozice: Heřman se chodí dívat na přátele, jak hrají karty, nikdy se nepřidá
• kolize: jeho přítel Tomskij mu poví o tajemství tří výherních karet, on se rozhodne, že ho odhalí
• krize: Heřman začne nadbíhat hraběnčině schovance, ona se do něj zamiluje a on ji jen využije
• peripetie: hraběnka zemře, zjeví se Heřmanovi ve snu a prozradí mu tajemství karet
• katastrofa: Heřman vsadí všechny úspory, ale v ruce drží špatnou kartu, pak zešílí

Jazykový styl (použité styly) díla Piková dáma

Jazykový styl v Pikové dámě od Alexandra Sergejeviče Puškina je typický pro jeho tvorbu, vyznačuje se elegancí, jednoduchostí a precizností. Puškinovo vyprávění je plynulé a melodické, což přispívá k čtivosti jeho díla. Puškin často používá přirovnání a metafory k vyjádření myšlenek a emocí postav. Využil také mnoho dialogů, které dělají příběh dynamičtějším. Objevují se zde slangové výrazy z prostředí karetních hráčů. Vzhledem k tomu, že kniha vyšla již v roce 1834 se v ní také vyskytují archaismy a historismy.

• archaismy: živ, tuze, hofmistr
• přirovnání: bál se jí jako ohně
• gradace: hovory se stávaly hlučnějšími, nesouvislejšími a veselejšími

Stručný popis děje díla Piková dáma

Na začátku novely se u jízdního gardisty Narumova hrály karty. Heřman se na hráče chodí dívat, ale nikdy nesebral odvahu k tomu, aby se k nim připojil. Nad ránem mu Tomskij vypráví příběh o jeho babičce, hraběnce Anně Fedotovně. Tato paní v mládí hrávala v Paříži karty a poté, co jednou prohrála veškeré své peníze jí hrabě Saint Germain poradil, na jakou trojici karet si má vsadit. Ona pak vše vyhrála zpět.

Heřman touží po zbohatnutí, a tak se rozhodne, že začne nadbíhat hraběnčině schovance Lizavetě Ivanovně. Nejprve si píšou dopisy, a Lizaveta se do něj zamiluje. Prozradí mu, že hraběnka půjde večer na ples a on tak může přijít k ní a počkat v jejím pokoji. Heřman ale místo toho vyčká v pokoji hraběnky, ze které má v úmyslu dostat tajemství výherních karet. Rozhodne se ji vystrašit nenabitou pistolí, ale stará dáma se lekne a sesune se mrtvá k zemi. Vše přizná Lizavetě, a ona mu pomůže z domu utéci.

Po pohřbu se mu zjeví duch hraběnky. Řekla mu, že tajemné karty jsou trojka, sedma a eso, a že si musí vzít Lizavetu, aby mu odpustila. První večer vsadil vše na trojku a vyhrál dvojnásobek, druhý večer na sedmu a vyhrál trojnásobek. Třetí večer si myslel, že vsadil vše na eso. Když karta padla, upozornili ho, že drží v ruce pikovou dámu. Heřman nemůže věřit svým očím, protože dáma na kartě se podobá hraběnce a navíc na něj mrkne. Heřman se zblázní a do smrti opakuje: „Trojka, sedma, eso. Trojka, sedma, dáma.“

Hlavní postavy v knížce Piková dáma

• Heřman: ctižádostivý, ambiciózní muž, touží po zbohatnutí a je ochoten pro to udělat cokoliv, jeho hamižnost se zvětšuje
• Lizaveta Ivanovna: mladá, krásná, naivní schovanka hraběnky, pracuje jako její služka
• Anna Fedotovna: stará hraběnka, rozumná a hodná

Co se děje v průběhu díla Piková dáma

Začátek

Heřman se chodí dívat na jeho přátele, jak hrají u jízdního gardisty Narumova karty. Jelikož touží po bohatství, velice ho láká představa výhry. Nad ránem začne jeho přítel Tomskij vyprávět historku o jeho babičce, která je bohatá hraběnka.

1/3 (první třetina)

Hraběnka Anna Fedotovna v mládí hrávala karty v Paříži, a důstojník Saint Germain jí jednou poradil trojici karet, na kterou si stačí vsadit a vždy vyhraje velký obnos peněz. Tomskij řekl Heřmanovi, že tato žena je nyní jediná, kdo tajemství výherních karet zná a on se rozhodl, že tomu přijde na kloub.

Polovina

Heřman začne nadbíhat Lizavetě, schovance a služebné hraběnky. Ona je dobrosrdečná a naivní, a brzy se do něj zamiluje. Prozradí mu, že večer odchází hraběnka na ples a on tak může přijít za ní. Jenže on se rozhodne počkat v pokoji na hraběnku.

3/3 (třetí třetina)

Heřman vystraší hraběnku nenabitou pistolí, a ona se lekne a zemře. Několik dní po pohřbu se mu zjeví její duch a prozradí mu, že výherní karty jsou trojka, sedma a eso. Navíc dodá, že si Heřman musí vzít Lizavetu.

Konec

Heřman se rozhodne vsadit vše na tuto trojici karet. Dvakrát vyhraje, ale když padne eso, všimne si, že najednou drží v ruce pikovou dámu. Ta se nápadně podobá hraběnce a navíc na něj mrkne. Heřman zešílí a musí být převezen do nemocnice.

O knížce Piková dáma od Alexandra Sergejeviče Puškina

• rok vydání: 1834
• počet stran: 52 (vydání z roku 1973)
• nakladatelství: Práce (vydání z roku 1973)

Citát / ukázka z knihy Piková dáma (napsal Alexandr Sergejevič Puškin)

Hraběnka Anna Fedotovna zemřela leknutím:

„Stará čarodějnice!“ řekl se zaťatými zuby. „Tak já tě donutím, abys mně odpověděla…“ Při těch slovech vyndal z kapsy pistoli. Při spatření pistole projelo hraběnkou podruhé silné pohnutí. Zakývala hlavou a zdvihla ruku, jako by se chránila před výstřelem… potom se skácela nazad… a zůstala bez pohnutí. „Přestaňte s těmi dětinskostmi,“ řekl Heřman, vzav ji za ruku. „Ptám se vás naposled: chcete mi říci své tři karty? – Ano, či ne?“ Hraběnka neodpovídala. Heřman spatřil, že zemřela.

O spisovateli Alexandr Sergejevič Puškin

Alexandr Sergejevič Puškin (1799-1837) byl ruský básník, prozaik a dramatik, jeden z nejznámějších představitelů romantismu v historii literatury. Bývá taktéž považován za zakladatele ruské moderní literatury. Pocházel ze šlechtického rodu a dostal tak perfektní vzdělání. Za své obdivování francouzských osvícenců strávil mnoho let v exilu. Puškin byl politicky angažovaný a jeho dílo bylo často kritické k sociálním nerovnostem ve společnosti. Zemřel ve věku pouhých 37 let poté, co ho milenec jeho ženy střelil do břicha.

Hlavní informace o životě Alexandra Sergejeviče Puškina

• narodil se 6. června 1799 v Moskvě do velmi bohaté šlechtické rodiny
• mezi jeho vychovatele patřilo mnoho Francouzů, proto hovořil převážně francouzsky a rusky ho učila hlavně jeho chůva
• studoval v Carském Selu na prestižním lyceu pro šlechtice, zde začal psát své první básně
• byl politicky angažovaný, podporoval francouzské osvícence, jako například Voltaira a Diderota
• za několik provokativních básní byl carem Alexandrem I. poslán do vyhnanství
• nový car Mikuláš I. nad ním projevil vstřícnost a Puškin se vrátil do Moskvy, kde žil v privilegovaném postavení
• proslul jako hazardní hráč, často se účastnil soubojů a šarvátek
• v roce 1831 se odstěhoval do Petrohradu, kde se oženil s Natálií Gončarovovou
• 8. února 1837 se utkal s milencem své ženy v souboji na pistole – byl smrtelně postřelen
• zemřel o dva dny později, 10. února 1837, a o jeho rodinu se formou doživotní penze postaral car

Krátký popis života Alexandra Sergejeviče Puškina

Alexandr Sergejevič Puškin se narodil 6. června 1799 do velmi dobře situované šlechtické rodiny. Jeho rodiče se mu rozhodli zajistit to nejlepší možné vzdělání a tak se o něj již od útlého věku staralo množství francouzských vychovatelů. Puškin proto komunikoval výborně francouzsky, zatímco ruský jazyk ho učila jeho chůva. Studoval prestižní lyceum v Carském Selu, městě, které nyní nese jeho jméno. Tam začal také tvořit své první básně a politicky se angažovat. Podporoval francouzské osvícence a děkabristy.

Za několik provokativních básní, mezi které se řadila například Óda na svobodu, byl carem Alexandrem I. odeslán do vyhnanství na Kavkaz a poté do Moldávie. Poté, co na trůn nastoupil nový car Mikuláš I. se ale mohl vrátit a žít v Moskvě v privilegovaném postavení. Žil bohémským životem, často se účastnil různých soubojů a šarvátek, jedna z nich pro něj však nakonec skončila fatálně. Zemřel 10. února 1837 poté, co ho při souboji na pistole smrtelně postřelil milenec jeho ženy Natálie Gončarovovy.

Charakteristika tvorby Alexandra Sergejeviče Puškina

• experimenty s formou: Puškin byl inovátorem v přístupu k literárním žánrům. Experimentoval s různými básnickými formami, jako jsou sonety, balady nebo romance, a často kombinoval tradiční ruské prvky s evropskými literárními styly.
• kritika společnosti: jeho psaní často obsahuje kritické prvky k ruské společnosti své doby. Nelíbily se mu zejména sociální nerovnosti a politická korupce.
• romantika a realismus: jeho díla často spojovala romantické prvky s realistickým zobrazením situací, což dodávalo jeho psaní hloubku a komplexnost

Další významná díla Alexandra Sergejeviče Puškina

• Ruslan a Ludmila
• Cikáni
• Angelo
• Měděný jezdec
• Evžen Oněgin
• Kapitánská dcerka
• Boris Godunov
• Jezerskij
• Poltava
• Tazit

Jiní autoři ve stejném období a směru tvorby

• Karel Hynek Mácha
• Josef Kajetán Tyl
• Walter Scott
• Jane Austenová
• Oscar Wilde
• Nikolaj Sergejevič Gogol
• Anton Pavlovič Čechov
• Viktor Hugo
• Alexandr Dumas
• Edgar Allan Poe