Staré pověsti české: rozbor díla, popis, vypravěč, děj, motiv a další informace

Staré pověsti české od Aloise Jiráska je klasické dílo české literatury, které propojuje historii, mytologii a lidovou tradici. Kniha poprvé vydaná v roce 1894 přináší fascinující pohled na dávnou minulost Čech. Autor v ní spojuje historická fakta s pohádkovými a bájnými prvky, což vytváří unikátní atmosféru. Kniha obsahuje řadu vyprávění o významných postavách českých dějin, jako je Přemysl Oráč a Libuše. Stylově se Jirásek inspiruje lidovou slovesností a pohádkami, což dodává jeho vyprávěním autentičnost a barvitost. Kniha také reflektuje autorovu lásku k vlasti a snahu o vytvoření národního eposu.

Rozbor díla Staré pověsti české

• literární druh: epika (dílo má konkrétní děj)
• literární žánr: pověst (vyprávění zasazené do historie, s fantaskními prvky)
• výrazová forma: próza (psaný text, není ve verších)
• literární směr: dílo bylo napsáno v době kritického realismu, ale stylově se mu vymyká (kritický realismus je typický přesným popisem skutečnosti)
• motivy: vlastenectví, legendy, magie, Čechy
• symboly (symbolismus): láska k vlasti v podobě popisů krajiny
• období (čas): v nespecifikované dávné minulosti
• místo děje: různá místa v Čechách
• hlavní téma: Hlavním tématem je propojení české historie, mytologie a lidových tradic. Autor vytváří poutavé vyprávění, které zkoumá klíčové okamžiky a postavy českých dějin.

Kompozice literárního díla Staré pověsti české

Kompozice: chronologická (děj na sebe navazuje), er forma, 3 části

Vysvětlení: kniha je vyprávěna chronologicky od těch nejstarších pověstí. Rozdělena je na tři části – Staré pověsti české, Pověsti doby křesťanské a Ze starobylých proroctví. Celkem se zde nachází 23 různých pověstí, každá je dále členěna na krátké kapitoly.

Literární výstavba děje v díle Staré pověsti české od Aloise Jiráska

Dílo neobsahuje klasických 5 fází děje tak, jak jsou známé z většiny knih. 23 pověstí zde chronologicky pokrývá české dějiny od samého počátku – příchodu praotce Čecha na naše území. Alois Jirásek se postupně dostal až k založení města Prahy, popsal mnoho pověstí z tohoto prostředí, a nevyhnul se ani proroctvím týkajících se budoucnosti. Jde například o pověst o Blanických rytířích, kteří údajně vyrazí Čechům na pomoc, až bude nejhůř.

Jazykový styl (použité styly) díla Staré pověsti české

Jazykový styl díla Staré pověsti české od Aloise Jiráska je typický archaickým a barvitým vyjadřováním, které se snaží napodobit staré lidové vyprávění a pohádky. Jirásek používá bohatý a dobově specifický jazyk, čímž vytváří autentičnost doby, kterou popisuje. Kromě toho se ve stylu odráží i autorova láska k českému venkovu a tradicím. Text obsahuje mnoho archaických slov a výrazů, dlouhá souvětí a rozsáhlé popisné pasáže. Často je zde využitý neobvyklý slovosled a přechodníky.

• přechodníky: přejíc, drže, vládnouc, poničivše
• archaismy: plémě, brtě, chrastina
• básnické přívlastky: bujné palouky, temné hvozdy, slunné povětří

Stručný popis děje díla Staré pověsti české

Toto dílo nemá ucelený děj s jedinou dějovou linií, jelikož obsahuje 23 samostatných pověstí. Mezi ty nejvýznamnější patří pověst o praotci Čechovi, který se se svým lidem poprvé usadil v české kotlině. Po jeho smrti zavládl mezi lidmi chaos, dokud se neobjevil muž jménem Krok, který se stal novým vůdcem. Jeho dcera jménem Libuše pak v jedné z pověstí předpověděla slávu města Prahy. Vzala si za manžela Přemysla Oráče a společně vládli Čechům.

Jakmile ale Libuše zemřela, začaly se mezi českými ženami a muži objevovat rozpory a nepokoje, které vyvrcholily až takzvanou Dívčí válkou. Pověst Dívčí válka vypráví o povstání českých žen proti mužské vládě, které se rozpoutá po smrti kněžny Libuše. Ženy, vedené odvážnou dívkou jménem Vlasta, se upevňují na hradě Děvín, kde čelí hrozbě z Vyšehradu. Tato část zahrnuje také tragický příběh Ctirada a Šárky. Ctirad se stává obětí lsti, kterou Vlasta nastraží ve formě spoutané Šárky.

V některých verzích pověsti nešťastná Šárka ukončuje svůj život skokem ze skály v místě nazvaném Dívčí skok. Děvín byl nakonec dobyt muži a oni tak začali opět vládnout. Alois Jirásek se dále dostává k pověstem ze staré Prahy. Jde například o příběhy o kouzelníku Žitovi, králi Václavu IV., Staroměstském orloji, nebo o Golemovi. Začlenil zde také ale příběh slovenského zbojníka Janošíka.

Podle legendy byl Juraj Jánošík obdařen magickými předměty (kouzelná valaška, čarovný opasek), které mu dodávaly nadpřirozené schopnosti. Okrádal především šlechtice, trestal panské dráby a ze svého lupu vyděloval část pro chudé. V poslední části knihy se Alois Jirásek věnuje proroctvím, která se týkají budoucnosti českého národa.

Hlavní postavy v knížce Staré pověsti české

• praotec Čech: legendární prapředek, který přivedl svůj lid na území dnešních Čech
• Krok: muž, který se po smrti Čecha stal vůdcem
• Libuše: jeho dcera, matka rodu Přemyslovců, manželka Přemysla Oráče, předpověděla slávu Prahy
• Bivoj: díky ulovení kance se stal manželem jedné z Krokových dcer, Kazi
• Kazi: sestra Tety a Libuše, léčitelka a kouzelnice
• Žito: kouzelník z dob staré Prahy, žil na dvoře Václava IV.
• Faust: doktor a vzdělanec, který uzavřel smlouvu s ďáblem
• Juraj Jánošík: slovenský zbojník, který bral bohatým a dával chudým
• Jan Žižka: husitský vojevůdce

Co se děje v průběhu díla Staré pověsti české

Začátek

Na počátku se Jirásek podrobně věnuje příchodu praotce Čecha na naše území. Po jeho smrti začal vládnout Krok, který měl tři dcery: Kazi, Tetu a Libuši. Libuše si později vzala Přemysla Oráče, předpověděla slávu Prahy a společně založili rod Přemyslovců.

1/3 (první třetina)

Dále se v knize objevuje příběh o Dívčí válce, kdy se české ženy rozhodly vzbouřit proti nadvládě mužů a opevnit se na hradě Děvín. Bohužel se jim zde nepodařilo vydržet dlouho, muži hrad dobyli a svou vládu si vzali zpět.

Polovina

V prostřední části se objevují pověsti o staré Praze. Jde například o příběh o kouzelníku Žitovi, který působil na dvoře krále Václava IV. Údajně dokázal v žertu přičarovat dvořanům například kraví nohu nebo jelení parohy, ale nakonec si pro něj za tyto kousky přišel zlý duch.

3/3 (třetí třetina)

Jirásek se v knize věnuje i historicky podloženým osobnostem. Nachází se zde mimo jiné příběh Jana Žižky z Trocnova, husitského vojevůdce, který žil v 15. století. Jeho taktiky, zejména využívání vozové hradby, přispěly k mnoha vítězstvím husitů. Dále je zde vyprávění o slovenském zbojníkovi Juraji Jánošíkovi.

Konec

Na závěr je v knize několik proroctví o tom, co se stane v budoucnosti. Nejznámější z nich mluví o Blanických rytířích. Ti jsou schovaní v nitru hory Velký Blaník a opustí ji, až bude Čechům nejhůř. Velitelem tohoto vojska je sám svatý Václav, patron České země.

O knížce Staré pověsti české od Aloise Jiráska

• rok vydání: 1894 (původně vycházely postupně už od roku 1893)
• počet stran: 328 (vydání z roku 2011)
• nakladatelství: Československý spisovatel (vydání z roku 2011)

Citát / ukázka z knihy Staré pověsti české (napsal Alois Jirásek)

Praotec Čech po příchodu na české území:

„Již si nebudete stýskati, neboť jsme našli kraj, kde zůstaneme a sídla zarazíme. Vizte, to je ta země, kterou jste hledali. Často jsem vám o ní mluvil a sliboval, že vás do ní uvedu. To je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající. Na všem budete míti hojnost, a bude nám dobrou obranou proti nepřátelům. Hle, země po vaší vůli! Jen jména nemá; rozvažte, jakým jménem by měla býti jmenována.“ „Tvým! Tvým nechť se jmenuje!“

O spisovateli Alois Jirásek

Alois Jirásek byl významný český spisovatel, narozený 23. srpna 1851 v Hronově, nedaleko hranic s Polskem. Jako historik, dramatik a romanopisec zanechal trvalý odkaz v české literatuře. Jeho díla jsou často silně spojena s českými dějinami a tématem národního vlastenectví. Jirásek se věnoval především historickému románu, ve kterém líčil události a postavy české minulosti. Autor také působil jako profesor, publicista a politicky angažovaná osobnost. Zemřel 12. března 1930 a na jeho monumentální, několik dní trvající pohřeb dorazily tisíce lidí.

Hlavní informace o životě Aloise Jiráska

• narodil se 23. srpna 1851 v Hronově v severovýchodních Čechách, kde se nyní na jeho počest každoročně koná festival Jiráskův Hronov
• pocházel z venkovské rodiny z devíti dětí, studoval gymnázium a poté historii
• celý život působil jako učitel dějepisu, nejprve v Litomyšli a poté v Praze
• v roce 1879 se oženil s Marií Podhajskou a měli spolu celkem sedm dětí
• po přestěhování do Prahy se seznámil s Mikolášem Alšem, J. V. Sládkem, Jaroslavem Vrchlickým a dalšími literáty
• podepsal Manifest českých spisovatelů, významné prohlášení podporující politické úsilí o státní samostatnost českého národa
• byl celkem čtyřikrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu, ale nikdy ji nezískal
• v období první republiky se často scházel s prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem
• proslavil se svými historickými romány na pomezí romantismu a realismu
• zemřel 12. března 1930 v Praze, pohřben byl ale v rodném Hronově, na jeho několikadenní pohřeb dorazily tisíce lidí

Krátký popis života Aloise Jiráska

Alois Jirásek se narodil 23. srpna 1851 ve východočeském Hronově jako potomek starého selského rodu. Jeho otec, původně tkadlec a později pekař, se jmenoval Josef Jirásek a matka Vincencie Jirásková. Kromě Aloise měli rodiče dalších osm dětí: Helenu, Josefa, Emílii, Rudolfa, Žofii, Boženu, Adolfa a Antonína. Alois Jirásek prošel vzděláním na německém benediktinském gymnáziu v Broumově a českém gymnáziu v Hradci Králové. Na pražské univerzitě se poté věnoval studiu historie. Následně strávil čtrnáct let v Litomyšli, kde působil jako profesor českého jazyka, dějepisu a zeměpisu na gymnáziu.

Své první významné práce začal Alois Jirásek publikovat již během svých studií v Praze. Dne 12. srpna 1879 se Alois Jirásek oženil s Marií Podhajskou, dcerou bohatého soukromníka. Pár měl celkem sedm dětí, a to šest dcer a jednoho syna. V roce 1888 se Alois Jirásek přestěhoval do Prahy. Zde pokračoval v pedagogické činnosti (učil na gymnáziu v Žitné ulici) a ve své literární tvorbě. Jeho pobyt v Praze mu poskytl možnost navázat kontakty s uměleckým i vědeckým světem.

Obnovil osobní vztahy s Mikolášem Alšem, se kterým sdílel podobné umělecké představy a plány. Navázal přátelství se spisovateli z lumírovského kruhu, jako jsou J. V. Sládek, Jaroslav Vrchlický a Josef Thomayer. V Praze vznikla většina jeho dramat a nejrozsáhlejších románů. Dne 3. července 1890 byl zvolen řádným členem České akademie věd a umění, a v roce 1901 byl jmenován mimořádným členem Královské české společnosti nauk. Od roku 1909 byl Alois Jirásek v důchodu a věnoval se výhradně literární tvorbě.

V souladu s povahou svého celoživotního literárního díla patřil Alois Jirásek mezi první signatáře Manifestu českých spisovatelů v květnu 1917. Tento manifest byl významným prohlášením, které podporovalo politické úsilí o dosažení státní samostatnosti českého národa.

Během období první republiky udržoval časté setkání s prezidentem Masarykem. Jirásek zůstal aktivní v politice až do doby své nemoci, která mu také znemožnila další literární činnost. Dne 23. září 1921 vystoupil z římskokatolické církve; přesto zůstal věřícím křesťanem, ale již nebyl přidružen k žádné církvi. Alois Jirásek zemřel v Praze 12. 3. 1930, ale pohřben byl v rodném Hronově.

Charakteristika tvorby Aloise Jiráska

• historický román: Jirásek se věnoval především historickému románu, kde detailně vykresloval události a postavy české minulosti
• vlastenectví a národní identita: jeho díla byla silně spojena s národním uvědoměním a touhou po zachování české kultury a identity
• regionální inspirace: pro svá díla často čerpal inspiraci z prostředí svého rodného kraje a dalších českých regionů, což dodávalo jeho příběhům autenticitu

Další významná díla Aloise Jiráska

• Temno
• Psohlavci
• Staré pověsti české
• F. L. Věk
• Bratrstvo
• Mezi proudy
• Vojnarka
• Skaláci
• Z Čech až na konec světa
• Proti všem

Jiní autoři ve stejném období a směru tvorby

• Zikmund Winter
• Josef Svátek
• Václav Beneš Třebízský
• Jaroslav Vrchlický
• Stendhal
• Gustave Flaubert
• Émile Zola
• Henrik Ibsen
• Lev Nikolajevič Tolstoj
• Vilém Mrštík