Evžen Oněgin: rozbor díla, vypravěč, popis, děj, motiv a další informace

Evžen Oněgin od Alexandra Sergejeviče Puškina je veršovaný román, původně vydávaný jako seriál v letech 1823–1831, který patří do klasické ruské literatury. Ústřední postavou je mladý a znuděný petrohradský šlechtic Evžen Oněgin. V jisté chvíli odmítne lásku naivní Taťány Larinové, ale později svého rozhodnutí lituje. V souboji zabije přítele Lenského, jenž ho vyzval kvůli žárlivosti, a odjíždí z Ruska. Po návratu zjistí, že Taťána je vdaná a jeho city už nejsou vítané. Dílo ukazuje zklamání, nenaplněnou lásku a osud, přičemž kritizuje společenskou prázdnotu a povrchnost ruské aristokracie.

Rozbor díla Evžen Oněgin

• literární druh: epika (dílo má konkrétní děj)
• literární žánr: veršovaný román (delší prozaické dílo se složitější zápletkou, více postavami a vedlejšími dějovými linkami psané ve verších)
• výrazová forma: poezie (dílo psané ve verších)
• literární směr: romantismus (dílo obsahuje výjimečného hrdinu, prvky tajemna a lásky)
• motivy: nenaplněná láska, znuděnost, osud, ztráta, souboj, samota
• období (čas): 19. století
• místo děje: Petrohrad, ruský venkov
• hlavní téma: dílo sleduje osobnostní vývoj Evžena Oněgina a jeho nenaplněnou lásku k Taťáně

Kompozice literárního díla Evžen Oněgin

Kompozice: chronologická (děj na sebe navazuje) s retrospektivními prvky, er-forma, 8 kapitol

Vysvětlení: děj díla postupuje chronologicky, tedy postupně za sebou, místy se objevují retrospektivní prvky, což znamená pohledy od minulosti, když postavy vzpomínaní na některé události či situace. Román je vyprávěný v er-formě, tedy z pohledu 3. osoby, a členěný na 8 kapitol.

Literární výstavba děje v díle Evžen Oněgin od Alexandra Sergejeviče Puškina

• expozice: Oněgin odjíždí na venkov, kde se seznamuje s Lenským, Olgou a její sestrou Taťánou
• kolize: Taťána se do Oněgina zamiluje a napíše mu dopis, ale on ji odmítne, že by to nevydrželo
• krize: na večírku tančil Oněgin s Olgou, snoubenkou Lenského, ten ho proto vyzve na souboj
• peripetie: Lenský je zabit, Oněgin odjíždí na cesty, ale po letech se vrací a zjistí, že Taťána je vdaná
• katastrofa: Evženovi dojde, jakou udělal chybu, ale Taťána ho odmítá a on zůstane sám

Jazykový styl (použité styly) díla Evžen Oněgin

Román je napsaný spisovným jazykem a ve veršované podobě s pravidelnými rýmy. Styl je elegantní, lehce ironický a často reflektivní, s bohatými popisy a filozofickými úvahami. Přímá řeč je používaná, ale míchá se spolu s autorskými komentáři. Lze vidět jak dlouhá souvětí, tak úsečné výroky.

• metafora: „Láska je květ, jenž v srdci vadne.“
• personifikace: „Osud kráčel po jeho stopách.“
• ironie: Oněgin odmítá Taťánu, ale později ji chce
• epiteton: krásná Taťána, chladný Oněgin

Stručný popis děje díla Evžen Oněgin

Poznáváme petrohradského šlechtice Evžena Oněgina, který je znuděný životem plného společenských večírků a povrchních vztahů. Když mu zemře strýc, odjíždí na ruský venkov, kde zdědí jeho sídlo a majetek. Poznává se s romantickým básníkem Vladimírem Lenským a jeho snoubenkou Olgou Larinovou. Má i sestru Taťánu, poměrně uzavřenou, citlivou a stále snící dívku. Ta se do Oněgina hluboce a vášnivě zamiluje a ve své upřímnosti mu napíše láskyplný dopis, v němž mu vyzná veškeré city.

Oněgin se k tomu však postaví chladně a racionálně – odmítne ji s tím, že není připraven na manželství a v budoucnu by nebyli šťastní. Taťánu to zasáhne a stáhne se. Oněgina začne nudit i venkovský život a na oslavě v domě Larinových si začne provokativně všímat Olgy, aby se pobavil. To však rozčílí Lenského a vyzve proto Oněgina na souboj. Ačkoli si šlechtic uvědomuje, jak je situace nesmyslná, souboj přijímá. Nakonec svého přítele zabije. Otřesen událostí opouští venkov a vydává se na cesty.

Po několika letech se vrací do Petrohradu, kde na jednom z plesů spatří Taťánu. Změnila se – nyní je z ní vznešená dáma, manželka šlechtice, konkrétně jeho bratrance, společensky uznávaná a chladně nedostupná. Oněgin si najednou uvědomí, jak ji miluje, a píše jí vášnivé dopisy. Taťána se s ním sice setká a přizná, že i ona k němu stále něco cítí, ale zároveň chce zůstat věrná manželovi. Oněgin si uvědomí, že situaci už nejde nijak napravit a příběh končí jeho zoufalstvím a osamělostí.

Hlavní postavy v knížce Evžen Oněgin

• Evžen Oněgin: znuděný šlechtic, odmítne Taťánu, zabije svého přítele a nakonec zůstane sám
• Taťána Larinová: citlivá a inteligentní, zamiluje se do Oněgina, ale nakonec se vdá za jiného
• Vladimír Lenskij: romantický básník, snoubenec Olgy, je naivní a idealistický, je zabit Oněginem
• Olga Larinová: bezstarostná sestra Taťány, miluje Lenského, jeho smrti ji zasáhne

Co se děje v průběhu díla Evžen Oněgin

Začátek

Mladý petrohradský šlechtic Evžen Oněgin žije povrchním životem plného plesů a zábavy, ale brzy se tím začne nudit. Po smrti svého strýce odjíždí na venkov převzít dědictví a seznamuje se s básníkem Vladimírem Lenským, který ho přivádí do rodiny Larinových.

1/3 (první třetina)

V rodině jsou dvě sestry – veselá Olga a zamyšlená Taťána, která se do Oněgina zamiluje. Napíše mu upřímný milostný dopis, ale on ji odmítá a chladně jí vysvětluje, že se na lásku nehodí.

Polovina

Na večírku začne Oněgin flirtovat s Olgou, aby se pobavil. To rozzlobí Lenského a vyzve ho na souboj. Oněgin to přijímá a Lenského nešťastně zastřelí. Otřesený a plný výčitek opouští venkov.

3/3 (třetí třetina)

Po letech se vrací do Petrohradu a na plese potkává Taťánu, která je nyní vdaná za bohatého šlechtice a společensky vážená. Oněgin si uvědomí, že ji skutečně miluje, a začne jí psát dopisy.

Konec

Přestože Taťána přizná, že ho stále miluje, rozhodne se zůstat věrná svému nynějšímu muži. Oněgin si uvědomuje, že svou šanci propásl, a zůstává osamělý a zoufalý.

O knížce Evžen Oněgin od Alexandra Sergejeviče Puškina

• rok vydání: 1987 (původně vycházel jako seriál v letech 1823–1831)
• počet stran: 247 (vydání z roku 1987)
• nakladatelství: Odeon (vydání z roku 1987)

Citát / ukázka z knihy Evžen Oněgin (napsal Alexandr Sergejevič Puškin)

Po souboji a smrti Vladimíra Lenského:

Ať tak či tak, my ještě živi, a básník, krví zalitý, milenec, snílek zádumčivý, spí, rukou druha zabitý. Sem pohleď: vlevo od vesnice, kde žil, ponořen do tesknice, dvě sosny srostly kořeny; zde dole šumí prameny a tekou stružkou do údolí. Tam oráč ochladí se rád, tam chodí žnečky nabírat si vody puklým džbánkem z polí; tam ve stínu, jímž potok tek, teď stojí prostý pomníček.

Když jarní déšť pad na obilí, zpěv o povolžských rybářích tu zpívá pastýř, v prázdné chvíli splétaje lýko láptí svých. A mladá měšťka, v slunce svitu své léto na vsi trávící tu, v běh dávajíc se z doubravy, tu koně uzdou zastaví; lehoučký závoj odhrne si a roztržitým pohledem čte prostý nápis, výzvu všem. A na zavlhlé řasy věsí se dámě slza soucitu. Nad vodou pomník stojí tu.

O spisovateli Alexandr Sergejevič Puškin

Alexandr Sergejevič Puškin (1799–1837) byl ruský básník, prozaik a dramatik, jeden z nejznámějších představitelů romantismu v historii literatury. Bývá taktéž považován za zakladatele ruské moderní literatury. Pocházel ze šlechtického rodu a dostal tak perfektní vzdělání. Za své obdivování francouzských osvícenců strávil mnoho let v exilu. Puškin byl politicky angažovaný a jeho dílo bylo často kritické k sociálním nerovnostem ve společnosti. Zemřel ve věku pouhých 37 let poté, co ho milenec jeho ženy střelil do břicha.

Hlavní informace o životě Alexandra Sergejeviče Puškina

• narodil se 6. června 1799 v Moskvě do velmi bohaté šlechtické rodiny
• jeho vychovateli byli často Francouzi, proto hovořil převážně francouzsky, rusky ho učila chůva
• studoval v Carském Selu na prestižním lyceu pro šlechtice, zde začal psát své první básně
• byl politicky angažovaný, podporoval francouzské osvícence, jako například Voltaira a Diderota
• za několik provokativních básní byl carem Alexandrem I. poslán do vyhnanství
• nový car Mikuláš I. se nad ním slitoval, Puškin se vrátil do Moskvy a žil v privilegovaném postavení
• proslul jako hazardní hráč, často se účastnil soubojů a šarvátek
• v roce 1831 se odstěhoval do Petrohradu, kde se oženil s Natálií Gončarovovou
• dne 8. února 1837 se utkal s milencem své ženy v souboji na pistole – byl smrtelně postřelen
• zemřel o dva dny později, 10. února 1837, a o jeho rodinu se formou doživotní penze postaral car

Krátký popis života Alexandra Sergejeviče Puškina

Alexandr Sergejevič Puškin se narodil 6. června 1799 do velmi dobře situované šlechtické rodiny. Jeho rodiče se mu rozhodli zajistit to nejlepší možné vzdělání a tak se o něj již od útlého věku staralo množství francouzských vychovatelů. Puškin proto komunikoval výborně francouzsky, zatímco ruský jazyk ho učila jeho chůva. Studoval prestižní lyceum v Carském Selu, městě, které nyní nese jeho jméno. Tam začal také tvořit své první básně a politicky se angažovat. Podporoval francouzské osvícence a děkabristy.

Za několik provokativních básní, mezi které se řadila například Óda na svobodu, byl carem Alexandrem I. odeslán do vyhnanství na Kavkaz a poté do Moldávie. Poté, co na trůn nastoupil nový car Mikuláš I. se ale mohl vrátit a žít v Moskvě v privilegovaném postavení. Žil bohémským životem, často se účastnil různých soubojů a šarvátek, jedna z nich pro něj však nakonec skončila fatálně. Zemřel 10. února 1837 poté, co ho při souboji na pistole smrtelně postřelil milenec jeho ženy Natálie Gončarovovy.

Charakteristika tvorby Alexandra Sergejeviče Puškina

• experimenty s formou: Puškin byl inovátorem v přístupu k literárním žánrům. Experimentoval s různými básnickými formami, jako jsou sonety, balady nebo romance, a často kombinoval tradiční ruské prvky s evropskými literárními styly.
• kritika společnosti: jeho psaní často obsahuje kritické prvky k ruské společnosti své doby. Nelíbily se mu zejména sociální nerovnosti a politická korupce.
• romantika a realismus: jeho díla často spojovala romantické prvky s realistickým zobrazením situací, což dodávalo jeho psaní hloubku a komplexnost

Další významná díla Alexandra Sergejeviče Puškina

• Piková dáma
• Boris Godunov
• Ruslan a Ludmila
• Cikáni
• Angelo
• Měděný jezdec
• Kapitánská dcerka
• Jezerskij
• Poltava
• Tazit

Jiní autoři ve stejném období a směru tvorby

• Karel Hynek Mácha
• Josef Kajetán Tyl
• Walter Scott
• Jane Austenová
• Oscar Wilde
• Nikolaj Sergejevič Gogol
• Anton Pavlovič Čechov
• Viktor Hugo
• Alexandr Dumas
• Edgar Allan Poe