Rozbor díla Boris Godunov (Alexandr Sergejevič Puškin) – kompletní informace k maturitě

Boris Godunov je historická tragédie Alexandra Sergejeviče Puškina. Zachycuje dramatické období ruských dějin konce 16. a začátku 17. století. Hlavní postavou je car Boris Godunov, který se dostane k moci po záhadné smrti careviče Dimitrije. Hra sleduje jeho vnitřní rozklad, výčitky svědomí a paranoiu, zatímco se v Polsku objevuje falešný Dimitrij, vydávající se za zázračně přeživšího dědice trůnu. Dílo se zabývá tématy viny, moci, svědomí, zodpovědnosti a neschopnosti cítit štěstí.

Rozbor díla Boris Godunov

• literární druh: drama (důležitý děj, dialogy a monology)
• literární žánr: tragédie (hry s vážnými tématy, smutným dějem a koncem)
• výrazová forma: scénář (vyprávěn skrz přímou řeč, scénické poznámky)
• literární směr: romantismus (dílo obsahuje výjimečného hrdinu, prvky tajemna a lásky)
• symboly (symbolismus): intriky, vláda
• motivy: vláda, politika, zrada, intriky, moc, vina, smrt
• období (čas): 16. a 17. století
• místo děje: Moskva, ruské paláce, kláštery a další místa
• hlavní téma: dílo sleduje praktiky používané v politice a usednutí na trůn cara Borise Godunova, přestože ho tíží černé svědomí

Kompozice literárního díla Boris Godunov

Kompozice: chronologická (děj na sebe navazuje), rozděleno na 23 scén

Vysvětlení: děj je popisován chronologicky, tedy v logickém sledu tak, jak se odehrává. Jelikož se jedná o divadelní hru, je děj posouván přímou řečí a vyprávěním postav. Tragédie je rozdělena na 23 scén.

Literární výstavba děje v díle Boris Godunov od Alexandra Sergejeviče Puškina

• expozice: po smrti cara Fjodora začíná boj o trůn, na Borise Godunova je vyvíjen tlak
• kolize: v Polsku se objeví falešný Dimitrij, vydávající se za zázračně přeživšího dědice trůnu
• krize: Borise tíží výčitky svědomí kvůli smrti skutečného Dimitrije a propadá strachu
• peripetie: falešný Dimitrij s pomocí Poláků a částí ruské šlechty míří do Moskvy
• katastrofa: Boris umírá a na trůn nastupuje syn Fjodor, ale brzy je zavražděn

Jazykový styl (použité styly) díla Boris Godunov

Tragédie Boris Godunov je psaná převážně spisovným jazykem a střídá se próza s verši. Častá přímá řeč zachycuje jazyk různých společenských vrstev – od jednoduchého lidu po vznešené cary. Věty jsou stylizované, někdy archaické, a celý text nese znaky dramatického díla s velkým důrazem na rytmus a emocionální podtón. Styl kombinuje tragédii s realistickými popisy postav a situací.

• metafora: koruna pálí jako žhavé železo
• ironie: lid volá po carovi, ale jeho vládu brzy nenávidí
• epiteton: nešťastný car
• apostrofa: „Bože, odpusť mi!“
• kontrast: vnější moc Borise vs. jeho vnitřní rozklad

Stručný popis děje díla Boris Godunov

Po smrti cara Ivana Hrozného v roce 1584 a následné smrti jeho syna Fjodora I. v roce 1598 zůstává Rusko bez jasného dědice. Boris Godunov, švagr zesnulého cara a bývalý regent, je bojaři zvolen za nového cara. Jeho nástup je však zpochybňovaný kvůli spekulacím o jeho zapojení do smrti careviče Dmitrije, syna Ivana Hrozného, který byl právoplatným dědicem trůnu.

Mladý mnich Grigorij Otrepjev, nespokojený se životem v klášteře, utíká a vydává se za zázračně přeživšího careviče Dmitrije. S pomocí polské šlechty a krále Zikmunda III. shromažďuje armádu, aby získal ruský trůn. Jeho tvrzení o přežití Dmitrije působí věrohodně. Postupuje s vojskem na Moskvu a získává podporu nespokojených obyvatel, kteří chtějí změnu. Boris Godunov čelí tlaku a jeho duševní stav se zhoršuje. Intriky bojarů podkopávají jeho autoritu a stabilitu vlády.​

Boris v důsledku stresu a výčitek svědomí náhle umírá, což otevírá cestu pro falešného Dmitrij. Po Borisově smrti je carem prohlášen jeho syn Fjodor II., ale brzy je svržen a zavražděn stoupenci falešného Dmitrije, který se nakonec ujímá vlády. Ta však není stabilní a čelí dalším výzvám.

Hlavní postavy v knížce Boris Godunov

• Boris Godunov: ambiciózní car, tíží ho vina za vraždu careviče, postupně propadá zoufalství
• Grigorij Otrepjev (Lžidimitrij): mnich, vydává se za zázračně přeživšího careviče, aby získal trůn
• Pimen: starý mnich a kronikář, věří v pravdu a zapisuje dějiny jako svědectví o vině Borise
• Šujskij: vychytralý muž, podílí se na mocenských hrách, často využívá manipulaci

Co se děje v průběhu díla Boris Godunov

Začátek

Po smrti cara Fjodora I. v roce 1598 je Boris Godunov, bývalý regent a švagr zesnulého cara, vyzván, aby usedl trůn. I když je zprvu nejistý a váhá, nakonec s korunovací souhlasí. Zároveň ho však lidé podezírají, že měl podíl na smrti careviče Dmitrije, který byl právoplatným dědicem trůnu.

1/3 (první třetina)

Mladý mnich Grigorij Otrepjev utíká z kláštera a vydává se za zázračně přeživšího careviče Dmitrije. S pomocí polské šlechty a krále Zikmunda III. shromažďuje armádu, aby se pokusil získat ruský trůn.

Polovina

Falešný Dmitrij vede své vojsko na Moskvu a získává podporu nespokojených lidí, kteří touží po změně. Boris se ocitá pod tlakem a jeho psychický stav se zhoršuje, čelí pochybnostem o své vládě.

3/3 (třetí třetina)

Borisova vláda je oslabena politickými intrikami a povstáními. V důsledku silného stresu a výčitek svědomí náhle umírá, což otevírá prostor pro falešného Dmitrije, který se chopí moci.

Konec

Po Borisově smrti se carem stává jeho syn Fjodor II., ale je rychle svržen a zavražděn stoupenci falešného Dmitrije, který se nakonec ujímá vlády v Rusku a dosahuje svého cíle.

O knížce Boris Godunov od Alexandra Sergejeviče Puškina

• rok vydání: 1980 (první vydání 1831)
• počet stran: 124 (vydání z roku 1980)
• nakladatelství: Odeon (vydání z roku 1980)

Citát / ukázka z knihy Boris Godunov (napsal Alexandr Sergejevič Puškin)

Rozmluva Borise Godunova s bojary v paláci Kremlu:

BORIS, PATRIARCHA, BOJAŘI.

BORIS: Ty, otče patriarcho, bojaři! Je obnažena před vámi má duše: jste svědky, kterak v pokoře a bázni svou převelikou vládu přejímám. Jak těžká nastává mi povinnost! Já nastupuji po Ivanech mocných, ba nastupuji po andělu-caru!… Můj spravedlivý otče – vladaři! Tam s nebe shlížej na pláč věrných sluhů a sešli tomu, kohos miloval a jejž jsi povznes jako zázrakem, své nejsvětější požehnání k vládě! Kéž slavně panovat smím tvému lidu, kéž dobrý jsem a spravedliv jak ty! – Vás k spolupráci volám, bojaři. Tak služte mně, jak sloužili jste jemu, když jsem se ještě o váš úkol dělil a lidem nebyl povolán, bych vlád.

BOJAŘI: My nezrušíme přísah, jež jsme dali.

BORIS: Teď pojďme hrobům poklonit se vládců, těch zvěčnělých, kdož vládli na Rusi – a poté k hodům sezvem všechen lid: od velmože až k slepci-žebráku nám všichni buďtež vítanými hosty.

(Odejde, za ním bojaři.)

O spisovateli Alexandr Sergejevič Puškin

Alexandr Sergejevič Puškin (1799–1837) byl ruský básník, prozaik a dramatik, jeden z nejznámějších představitelů romantismu v historii literatury. Bývá taktéž považován za zakladatele ruské moderní literatury. Pocházel ze šlechtického rodu a dostal tak perfektní vzdělání. Za své obdivování francouzských osvícenců strávil mnoho let v exilu. Puškin byl politicky angažovaný a jeho dílo bylo často kritické k sociálním nerovnostem ve společnosti. Zemřel ve věku pouhých 37 let poté, co ho milenec jeho ženy střelil do břicha.

Hlavní informace o životě Alexandra Sergejeviče Puškina

• narodil se 6. června 1799 v Moskvě do velmi bohaté šlechtické rodiny
• vychovávalo ho mnoho Francouzů, proto hovořil převážně francouzsky, rusky ho učila chůva
• studoval v Carském Selu na prestižním lyceu pro šlechtice, zde začal psát své první básně
• byl politicky angažovaný, podporoval francouzské osvícence, jako například Voltaira a Diderota
• za několik provokativních básní byl carem Alexandrem I. poslán do vyhnanství
• nový car Mikuláš I. nad ním projevil vstřícnost; mohl se vrátit do Moskvy a žít privilegovaným životem
• proslul jako hazardní hráč, často se účastnil soubojů a šarvátek
• v roce 1831 se odstěhoval do Petrohradu, kde se oženil s Natálií Gončarovovou
• 8. února 1837 se utkal s milencem své ženy v souboji na pistole – byl smrtelně postřelen
• zemřel o dva dny později, 10. února 1837, a o jeho rodinu se formou doživotní penze postaral car

Krátký popis života Alexandra Sergejeviče Puškina

Alexandr Sergejevič Puškin se narodil 6. června 1799 do velmi dobře situované šlechtické rodiny. Jeho rodiče se mu rozhodli zajistit to nejlepší možné vzdělání a tak se o něj již od útlého věku staralo množství francouzských vychovatelů. Puškin proto komunikoval výborně francouzsky, zatímco ruský jazyk ho učila jeho chůva. Studoval prestižní lyceum v Carském Selu, městě, které nyní nese jeho jméno. Tam začal také tvořit své první básně a politicky se angažovat. Podporoval francouzské osvícence a děkabristy.

Za několik provokativních básní, mezi které se řadila například Óda na svobodu, byl carem Alexandrem I. odeslán do vyhnanství na Kavkaz a poté do Moldávie. Poté, co na trůn nastoupil nový car Mikuláš I. se ale mohl vrátit a žít v Moskvě v privilegovaném postavení. Žil bohémským životem, často se účastnil různých soubojů a šarvátek, jedna z nich pro něj však nakonec skončila fatálně. Zemřel 10. února 1837 poté, co ho při souboji na pistole smrtelně postřelil milenec jeho ženy Natálie Gončarovovy.

Charakteristika tvorby Alexandra Sergejeviče Puškina

• experimenty s formou: byl inovátorem v přístupu k žánrům. Experimentoval s básnickými formami, jako jsou sonety, balady či romance. Kombinoval tradiční ruské prvky s evropskými literárními styly.
• kritika společnosti: jeho psaní často obsahuje kritické prvky k ruské společnosti své doby. Nelíbily se mu zejména sociální nerovnosti a politická korupce.
• romantika a realismus: díla často spojovala romantické prvky s realistickým zobrazením situací, což dodávalo jeho psaní hloubku a komplexnost.

Další významná díla Alexandra Sergejeviče Puškina

• Evžen Oněgin
• Piková dáma
• Ruslan a Ludmila
• Cikáni
• Angelo
• Měděný jezdec
• Kapitánská dcerka
• Jezerskij
• Poltava
• Tazit

Jiní autoři ve stejném období a směru tvorby

• Nikolaj Vasiljevič Gogol
• Edgar Allan Poe
• Victor Hugo
• George Gordon Byron
• Michail Jurjevič Lermontov
• Vasilij Andrejevič Žukovskij
• Walter Scott
• Heinrich Heine