Rozbor díla Pád (Albert Camus) – kompletní informace k maturitě

Pád od Alberta Camuse je filozofické dílo ve formě dlouhého monologu bývalého advokáta Jeana-Baptisty Clamence, který v amsterdamském baru zpovídá neznámého posluchače. Vyprávěním odhaluje vlastní selhání, pokrytectví i pocity viny, které ho vedly k „pádu” z výšin společenského a morálního postavení. Dílo kritizuje přetvářku moderní společnosti a ukazuje, že nikdo není skutečně nevinný. Camus klade důraz na lidskou odpovědnost a nutnost čelit pravdě o sám sobě.

Rozbor díla Pád

• literární druh: epika (dílo má konkrétní děj)
• literární žánr: filozofický román (delší prozaické dílo, zkoumající osudy více postav, odehrává se v delším časovém horizontu a pokládá filozofické otázky)
• výrazová forma: próza (text nepsaný ve verších)
• literární směr: existencialismus (postavy trpí úzkostmi, ztrátou smyslu života)
• symboly (symbolismus): zpověď,
• motivy: provinění, chyba, trest, spravedlnost, osamění, sebeklam, smrt
• období (čas): 20. století, konkrétně 50. léta
• místo děje: amsterdamský bar Mexico-City a okolí
• hlavní téma: bývalý právník Jean-Baptista Clamence vypráví v amsterdamském baru jakémusi cizinci svůj životní příběh o vině a pádu

Kompozice literárního díla Pád

Kompozice: rámcová (stojí na stejném základním příběhu), monology i retrospektiva, ich-forma

Vysvětlení: celý příběh se odehrává jako jedna dlouhá zpověď hlavní postavy adresovaná bezejmennému posluchači. Vyprávění probíhá v ich-formě, tedy z pohledu Clamence, a skládá se převážně z jeho monologů. Během vyprávění často přechází k retrospektivám, kdy se vrací do minulosti a odhaluje klíčové momenty svého života, které vedly k jeho morálnímu „pádu“.

Literární výstavba děje v díle Pád od Alberta Camuse

• expozice: Jean-Baptiste Clamence vypráví v baru cizímu muži o svém dřívějším životě advokáta
• kolize: Clamence nezasáhne při pokusu o sebevraždu neznámé ženy
• krize: postupně se propadá do vnitřní krize, poznává vlastní slabost a přetvářku
• peripetie: stěhuje se do Amsterdamu, kde přijímá roli „soudce kajícníka“
• katastrofa: ztrácí víru v nevinnost, spravedlnost i svobodu, na vše rezignuje

Jazykový styl (použité styly) díla Pád

Dílo je spisovné, intelektuálně náročné, filozoficky laděné a doplněné o vytříbený jazyk. Text je psaný formou dlouhého monologu, který je osobní zpovědí Clamence. Věty jsou často souvětí, složité a s ironickým i sarkastickým podtextem. Přímá řeč téměř chybí, dialog je spíše předstíraný, ale ve skutečnosti jde o jednostranný projev. Styl je introspektivní a kritizuje lidskou povahu i společnost.

• ironie: „Kdysi jsem pomáhal starým dámám přecházet ulici – pokud byly hezké.“
• metafora: „Byl jsem soudce a kat v jedné osobě.“
• alegorie: celý příběh Clamence jako zrcadlo pro společnost
• symbolismus: Amsterdam = peklo a soudné město

Stručný popis děje díla Pád

V Amsterdamu vypráví Jean-Baptiste Clamence svůj životní příběh neznámému posluchači v jednom z barů. Dříve byl uznávaným pařížským advokátem, který se specializoval na obhajobu slabých. Vždy se proto prezentoval jako morálně bezúhonný a nesobecký člověk. Vnímal se jako vzor ctnosti a spravedlnosti, obdivoval vlastní štědrost a pomoc druhým. Své „dobré skutky” však dělal spíše pro vlastní uspokojení a společenské postavení než z opravdového soucitu a dobroty.

Zlom v jeho životě nastal ve chvíli, kdy se jedné noci na mostě v Paříži stal svědkem sebevraždy mladé ženy. Slyšel, jak dívka skočila do řeky Seiny, ale nijak nereagoval – nevrhnul se za ní, ani nepřivolal pomoc. Pokračoval ve své cestě a dělal, jako kdyby se nic nestalo. Tento čin, nebo spíše nečinnost, v něm začne hlodat. Do té doby se považoval za spravedlivého a morálně nadřazeného, ale tato zkušenost mu ukáže jeho skutečné já – pokrytecké, zbabělé, ohavné a sobecké.

Od té chvíle se jeho vnitřní svět začal rozpadat. Pronásledovaly ho výčitky svědomí a ztratil jistotu ve své dřívější roli. Přestal věřit ve smysl svých činů i ve spravedlnost. Odešel z Paříže a usadil se v Amsterdamu – městě symbolizujícím šedivost, ponurost a prázdnotu. Pracuje jako „soudce kajícník”, což je nově vymyšlený titul, kterým označuje roli člověka přiznávajícího se ke své vině, ale zároveň soudícího ostatní. Tím přenáší vinu na okolí – ne pro pokání, ale aby se sám ospravedlnil.

Clamence v baru systematicky odhaluje vlastní minulost a pokrytectví – od povýšenosti přes manipulativnost až po selhání ve chvíli skutečné lidské potřeby. Vyprávění není jen zpovědí, ale i formou psychologické hry s posluchačem, do níž ho Clamence postupně vtahuje. Cílem je, aby si i posluchač uvědomil svou vinu, svou slabost, a tím se stal součástí jeho „pádu”. Román končí bez vykoupení – není naděje na spasení, jen smíření s absurditou a vinou, která je sdílená a univerzální.

Hlavní postavy v knížce Pád

• Jean-Baptiste Clamence: bývalý úspěšný právník z Paříže, po vlastním selhání se stal „soudcem kajícníkem” a snaží se ospravedlnit svou vinu
• cizí posluchač: neznámý muž v baru, neznáme jeho jméno, vyslýchá Clamencův příběh
• dívka z mostu: symbolizuje Clamencův pád, zabila se skokem z mostu a on nezakročil

Co se děje v průběhu díla Pád

Začátek

V amsterdamském baru vypráví Jean-Baptiste Clamence cizinci svůj životní příběh – kdysi byl uznávaným pařížským právníkem. Považoval se za spravedlivého a obětavého člověka.

1/3 (první třetina)

Clamence popisuje svůj tehdejší život plný obdivu a sebeuspokojení, ale událost na mostě, kdy ignoroval sebevraždu ženy, naruší jeho obraz o sobě samém a způsobí mu hluboké výčitky svědomí.

Polovina

Postupně si uvědomuje, že všechno, co dělal, nebylo z opravdového dobra, ale kvůli vlastnímu egu a touze po obdivu. Začne se rozpadat jeho vnitřní jistota a selhává i v dalších morálních situacích.

3/3 (třetí třetina)

Utíká z Paříže do Amsterdamu, kde se stává tzv. „soudcem kajícníkem” – člověkem, který sice přiznává vlastní vinu, ale zároveň soudí i ostatní, čímž se snaží rozptýlit svou tíhu a vinu sdílet s druhými.

Konec

Své vyprávění končí jako muž, který se smířil s lidskou slabostí, pokrytectvím a vinou. Nejen svou, ale i univerzální – bez naděje na vykoupení, ale s pocitem, že alespoň pravda byla řečena.

O knížce Pád od Alberta Camuse

• rok vydání: 2015 (první vydání roku 1956)
• počet stran: 144 (vydání z roku 2015)
• nakladatelství: Garamond (vydání z roku 2015)

Citát / ukázka z knihy Pád (napsal Albert Camus)

Část zpovědi Jeana-Baptista Clamence:

„Všiml jste si, že teprve smrt křísí naše city? Jak najednou milujeme přátele, kteří nás právě opustili, nemám pravdu? Jak obdivujeme své učitele, kteří už nepromluví, protože mají ústa plná hlíny! A my z ničeho nic pocítíme úctu, úctu, kterou od nás možná celý život marně očekávali. Ale víte, proč k mrtvým býváme vždycky spravedlivější a šlechetnější? Z prostého důvodu! Jim už nejsme ničím zavázáni. Ponechávají nám svobodu, můžeme si odbýt povinnou vzpomínku mezi koktailem a hezkou milenkou, zkrátka když nemáme nic důležitějšího na práci. Kdyby od nás něco vyžadovali, bylo by to uchovat si jejich památku, jenže paměť je krátká. U našich přátel v nás probouzí lásku smrt čerstvá, a přitom bolestná a dojímavá, potrpíme si na vlastní rozechvění a přitom se koneckonců dojmeme i sami nad sebou.”

O spisovateli Albert Camus

Albert Camus byl francouzský spisovatel a novinář, známý svou filozofií absurdity a existencialismu. Narodil se v Alžírsku v roce 1913 a v roce 1957 získal Nobelovu cenu za literaturu. Jeho nejznámější romány jsou díla Cizinec, kde zkoumá lidskou existenci a absurditu života, a Mor, který se zabývá otázkami etiky a spravedlnosti. Camus také proslul svými esejemi, v nichž často analyzoval lidská dilemata. Jeho dílo je ovlivněno absurdismem. Camus zemřel v roce 1960 při automobilové nehodě.

Hlavní informace o životě Alberta Camuse

• narodil se 7. listopadu 1913 v Alžírsku, které bylo tehdy francouzskou kolonií
• dětství strávil v chudinské čtvrti, což výrazně ovlivnilo jeho pozdější politické názory
• v Alžíru studoval filozofii a klasickou literaturu a velmi ho oslovila díla antických myslitelů
• v dílech se soustředil na problematiku odcizenosti a vzpoury, často řešil téma strachu ze samoty
• okouzlil ho týmový duch fotbalu, tuto hru srovnával s lidskou existencí a osobní identitou
• v roce 1934 vstoupil do komunistické strany, ale kvůli neshodám ji brzy opustil
• během 2. světové války se chtěl aktivně účastnit bojů, ale byl armádou odmítnut
• ostře kritizoval francouzskou koloniální politiku v Alžírsku
• v roce 1957 byl za celoživotní dílo odměněn Nobelovou cenou za literaturu
• zemřel 4. ledna 1960 po autonehodě, která je opředena podivnými okolnostmi

Krátký popis života Alberta Camuse

Albert Camus se narodil 7. listopadu 1913 v Mondovi v Alžírsku, které bylo ale v té době francouzskou kolonií. Po smrti otce na Marně strávil dětství v chudinské čtvrti, což mělo vliv na jeho politické přesvědčení. Studoval filozofii a klasickou literaturu v Alžíru, přičemž ho silně ovlivnila díla starověkých filosofů, Nietzscheho, Schopenhauera, Dostojevského a Kafky. V roce 1934 vstoupil do komunistické strany, ale kvůli neshodám ji po roce opustil a věnoval se různým zaměstnáním.

Jeho novinářská práce vedla k jeho vyhoštění z Alžíru. Odešel do Paříže a zapojil se do odbojového hnutí. V té době se také věnoval divadelní tvorbě. Publikoval v ilegálním časopise Combat a po válce se intenzivně zabýval otázkami francouzské koloniální politiky. Za své dílo byl v roce 1957 oceněn Nobelovou cenou. Dne 4. ledna 1960 přišel o život při autonehodě ve Villeblevinu. Původně neplánoval cestovat autem, což dokládá lístek na vlak nalezený v jeho kapse. Okolnosti jeho úmrtí vyvolaly různé spekulace.

Charakteristika tvorby Alberta Camuse

• absurdita existence: zabývá se myšlenkou, že život je iracionální a nevysvětlitelný. Jeho postavy se často potýkají s absurditou lidského bytí a hledají smysl v nesmyslném světě.
• existenciální osamělost: téma osamělosti a izolace je častým motivem v jeho dílech. Postavy čelí pocitu nepochopení ve světě, který je vnímán jako absurdní a nepřátelský.
• revolta a odpor: věřil v důležitost revolty a odporu proti nespravedlnosti a utrpení. Jeho postavy často bojují proti společenským normám a autoritám ve snaze dosáhnout svobody a spravedlnosti.

Další významná díla Alberta Camuse

• Cizinec
• Mýtus o Sisyfovi
• Mor
• Exil a království
• Šťastná smrt
• První člověk
• Caligula
• Nedorozumění
• Stav obležení
• Spravedliví
• Běsi

Jiní autoři ve stejném období a směru tvorby

• Franz Kafka
• Fjodor Michajlovič Dostojevskij
• George Orwell
• Martin Heidegger
• Jean-Paul Sartre
• Samuel Beckett
• Eugène Ionesco
• Simone de Beauvoir