Rozbor díla Milá sedmi loupežníků (Viktor Dyk) – kompletní informace k maturitě

Milá sedmi loupežníků od Viktora Dyka je lyrickoepická a symbolická balada z roku 1906. Vypráví příběh svobodomyslné dívky, která se nechce k nikomu moc vázat. Dívka, známá jako „milá”, žije v odlehlé krajině a její osud je spojen s osudem sedmi loupežníků, pro něž je významnou osobou. Dyk v baladě zkoumá lásku, osamělost, přírodu a lidské vášně, přičemž si pohrává s motivy svobody, viny a utrpení. Příběh je zároveň metaforou pro hledání vnitřní svobody a ztrátu nevinnosti.

Rozbor díla Milá sedmi loupežníků

• literární druh: lyrickoepický (dílo má konkrétní děj, ale i místy nemá)
• literární žánr: balada (kratší prozaické dílo s ponurým dějem a obvykle špatným koncem)
• výrazová forma: poezie (text je psaný ve verších)
• literární směr: romantismus (věnoval se emocím, často pojednává o nenaplněné lásce)
• motivy: láska, žárlivost, zrada, pomsta, svoboda, rozpor ideálů s realitou
• symboly (symbolismus): květ, loupežníci
• období (čas): přelom 19. a 20. století
• místo děje: nekonkrétní lesnatá krajina
• hlavní téma: rozpor mezi představou svobody milé a realitou násilí i zrady, zkoumání lidských vášní a morálních dilemat

Kompozice literárního díla Milá sedmi loupežníků

Kompozice: rámcová (základní děj stejný, dvě doby), ich-forma, prolog + 23 zpěvů

Vysvětlení: začátek díla vypráví loupežník, který během procházky začne vzpomínat na dávné časy, v nichž žila milá. Kompozice je tak rámcová (obě postavy se točí okolo stejného tématu, ale v jiném čase). Oba popisují události z vlastního pohledu, tedy v ich-formě. Dílo obsahuje prolog a 23 zpěvů.

Literární výstavba děje v díle Milá sedmi loupežníků od Viktora Dyka

• expozice: milá se připojí k bandě sedmi loupežníků a slibuje každému stejnou lásku
• kolize: loupežníci zabijí kněze, milá se začne obávat o jejich osud a modlí se za ně
• krize: milá se zamiluje do jednoho z loupežníků, což vyvolá žárlivost a napětí ve skupině
• peripetie: milá nezasáhne, když loupežníci zabijí nevinného poutníka a cítí vinu
• katastrofa: milá udá loupežníky, kteří jsou následně popraveni, a ona zůstává sama

Jazykový styl (použité styly) díla Milá sedmi loupežníků

Balada Milá sedmi loupežníků je bohatá, poetická a hodně symbolická. Autor používá spisovný jazyk s výraznými metaforami a obraznými vyjádřeními. Vyprávění z pohledu loupežníka a milé dodává příběhu emocionální intenzitu. Věty jsou rytmické a zvukomalebné, což podtrhuje baladickou povahu celého díla. Jazyk je lyrický, místy i patetický, což podporuje atmosféru tragického příběhu.

• metafora: „Milá byla květ, co v lesích rostl…”
• personifikace: lesy šumí, hory kvílí
• paradox: milá žije s vrahy, ale modlí se za ně
• ironie: milá původně touží po svobodě, nakonec vede vnitřní boj

Stručný popis děje díla Milá sedmi loupežníků

Svobodomyslná dívka, přezdívaná jako milá, se rozhodne připojit k bandě sedmi loupežníků. Slibuje jim, že bude každého milovat stejně, čímž zdůrazňuje svou touhu po svobodě a nezávislosti. Pro loupežníky je milá symbolem naděje a důležitou součástí jejich komunity. Vzájemný vztah je však vystavený zkouškám, když loupežníci zabijí prodejného kněze a mladého poutníka, do kterého se milá zakouká. Tato vražda způsobí u dívky vnitřní rozpor a začne se obávat o osud loupežníků.

Milá se pokouší zastavit další násilí, ale její snahy vedou k porušení přísahy, kterou složila loupežníkům. Cítí se vinná a bezmocná, což ji nakonec vede k rozhodnutí udat loupežníky. Ti jsou odsouzeni k popravě a milá se opět ocitá sama, zatížená pocitem viny za svou zradu. Příběh končí tím, že se za ně modlí a navštěvuje jejich hroby, aby tak vyjádřila svou lítost a smíření s jejich osudem.

Hlavní postavy v knížce Milá sedmi loupežníků

• milá: svobodomyslná a vášnivá dívka, připojí se k bandě loupežníků, slibuje jim rovnou lásku
• loupežníci: skupina zločinců, žijící podle svých vlastních pravidel
• kněz: měl pomáhat chudým, ale byl prodejný, loupežníci ho zavraždí
• poutník: mladý muž, do kterého se milá zamiluje, je loupežníky zabit

Co se děje v průběhu díla Milá sedmi loupežníků

Začátek

Dívka, přezdívaná milá, se přidává k bandě sedmi loupežníků a slíbí, že bude každého z nich milovat stejně – její rozhodnutí představuje touhu po svobodě, nezávislosti a odmítnutí tradic.

1/3 (první třetina)

Milá si postupně získává důvěru loupežníků, kteří ji přijmou; společně sdílí volnost i nebezpečí života v lesích. Harmonie jejich vztahu je zvláštní, začínají se objevovat první náznaky žárlivosti a napětí.

Polovina

Loupežníci zavraždí kněze, který chtěl Milu přesvědčit, aby se k nim nevracela. Tento čin otřese dívčiným svědomím a stává se prvním zásadním bodem jejího vnitřního rozporu.

3/3 (třetí třetina)

Do dívky se zakouká poutník, ale je zavražděn loupežníky. Poté se milá zamiluje do jednoho z loupežníků a její slib rovné lásky je tak porušen; zároveň se děsí jejich násilí a uvědomuje si, že s jejich životem už nechce být spojena. Loupežník je též zabit. Psychický tlak sílí, až se milá rozhodne pro zradu.

Konec

Dívka loupežníky udá, ti jsou chyceni a popraveni. Ona zůstává sama, sžírána výčitkami, modlí se za ně a navštěvuje jejich hroby. Konec příběhu je tragický a otevřený.

O knížce Milá sedmi loupežníků od Viktora Dyka

• rok vydání: 2002 (první vydání roku 1906)
• počet stran: 80 (vydání z roku 2002)
• nakladatelství: Maťa (vydání z roku 2002)

Citát / ukázka z knihy Milá sedmi loupežníků (napsal Viktor Dyk)

Milá sedmi loupežníků v 15. zpěvu zpívá:

Nad lesem ještě mlha ranní
a rosa leží na květech.
Je chladný, svěží větru dech,
a je to chvíle k milování.

A je to jako jitro prvé
a je to jako dětský smích.
Les leží tady čist a tich,
jak nikde nebylo by krve.

A já jsem divným citem vzňata.
Chci vykoupat se v rose té.
Květ jaký pro mne vykvete?
Proč leží země nedojata?

Objímám stín, jenž se mi tratí.
Což nejsem dost už krásna dnes?
Kdo polibek můj chladně snes?
Proč země nechce milovati?

O spisovateli Viktor Dyk

Viktor Dyk, český autor, dramatik, básník a politik, patřil v mládí mezi představitele anarchistických buřičů. Proslavil se zejména tvorbou, která odrážela vlastenectví, povstání a skeptický pohled na společnost. Narodil se v Pšovce u Mělníka, vystudoval práva, ale věnoval se psaní a politice. Byl zastáncem české samostatnosti, členem Národní demokracie a poslancem. Mezi jeho nejznámější díla patří novela Krysař, která zpracovává legendu o krysaři z Hamelnu, básnické sbírky Milá sedmi loupežníků a román Zmoudření dona Quijota. Zemřel nečekaně na srdeční selhání při koupání v Jadranu.

Hlavní informace o životě Viktora Dyka

• Viktor Dyk (1877–1931) byl český spisovatel, básník, dramatik, publicista a politik
• narodil se 31. prosince roku 1877 v Pšovce u Mělníka do rodiny správce panství
• vystudoval práva na Univerzitě Karlově, ale nikdy se právnické práci nevěnoval
• angažoval se v politice, podporoval samostatnost Čechů a stal se poslancem za Národní demokracii
• během 1. světové války byl vězněn za svou vlasteneckou činnost v rakouském vězení ve Vídni
• nejznámějším dílem je novela Krysař z roku 1915, inspirovaná legendou z Německa
• v tvorbě byl skeptický k politickým ideálům, zaměřoval se na konflikt mezi povinností a touhami
• působil jako novinář a publicista, psal politické články a satiry, kritizoval tehdejší politické dění
• zemřel náhle 14. května v roce 1931 při koupání v Jadranu, pravděpodobně na infarkt

Krátký popis života Viktora Dyka

Viktor Dyk se narodil 31. prosince 1877 v Pšovce u Mělníka, přičemž jeho otec Václav spravoval panství. Už v mládí projevoval zájem o literaturu a napomohla tomu i zásobená knihovna otce. Bydlel s bratrem u babičky a studoval na gymnáziu v Praze, kde se setkal s Aloisem Jiráskem jakožto učitelem a rozvinul svůj talent. Po maturitě se zapsal na práva na Univerzitě Karlově, získal titul doktora práv, ale nikdy se této práci nevěnoval. Místo toho se rozhodl zasvětit svůj život literatuře a žurnalistice.

Už od pubertálních let se pohyboval mezi významnými lidmi, zejména ve skupině kolem časopisu Moderní revue, která sdružovala symbolisty a dekadenty. Vliv těchto směrů je vidět v jeho počáteční tvorbě. Postupem času se posunul k expresivní a vlastenecké poezii, próze i dramatické tvorbě. Byl autorem básnických sbírek, povídek i románů. Jeho nejznámějším dílem se však stala novela Krysař z roku 1915, inspirovaná německou legendou o krysaři z Hammelnu, která je dodnes považovaná za literární klenot.

Zajímal se i o politiku a své názory promítal do tvorby. V době 1. světové války vystupoval proti Rakousku-Uhersku a byl i v roce 1916 zatčen a uvězněn ve Vídni. Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 vstoupil do Národní demokracie a stal se poslancem i senátorem. Ve 20. letech kritizoval československou politiku a prezidenta Masaryka. Roku 1928 si vzal Zdenku Háskovou, s níž už celých 27 let měl vztah. Zemřel 14. května 1931 při koupání v Jadranském moři poblíž chorvatského ostrova Lopud, nejspíše na infarkt. Jeho nečekaná smrt šokovala čtenáře i známé.

Charakteristika tvorby Viktora Dyka

• symbolismus: čerpá ze symbolistických tradic, díla zobrazují vnitřní rozpory postav
• lyrismus a poetismus: ve tvorbě je cítit silný lyrismus, bohatý a zvučný jazyk
• tragické motivy: témata tragédie, lidské osamělosti, viny a zkázy
• propracované postavy: analýza emocí postav, jejich morální dilemata a psychické rozpory

Další významná díla Viktora Dyka

• Krysař
• Zmoudření dona Quijota
• Devátá vlna
• Pohádky z naší vesnice
• Příhody
• Soykovy děti
• Ondřej a drak
• Napravený plukovník Švec
• Od brány pekelné
• Poslední rok
• Hučí jez a jiné prózy
• Můj přítel Čehona
• Veliký mág
• Revoluční trilogie

Jiní autoři ve stejném období a směru tvorby

• Petr Bezruč
• Antonín Sova
• Otakar Březina
• Fráňa Šrámek
• Karel Hlaváček
• Stanislav Kostka Neumann
• Karel Toman
• Josef Svatopluk Machar