Dekameron od Giovanniho Boccaccia je soubor 100 zamilovaných novel, které jsou děleny na 10 dní. Autor tvořil dílo mezi lety 1348–1353. Děj se odehrává ve Florencii, kde vypukla epidemie moru. Dívka Pampinea podnítí dalších devět lidí, aby unikli na venkovské sídlo mimo město. Společně tam stráví deset dní a každý večer si vzájemně vypráví deset různorodých příběhů (odtud vznikl název, jelikož „deka” znamená deset a „hemera” zase den). Nakonec se všichni vrací do města.
- Rozbor díla Dekameron
- Kompozice literárního díla Dekameron
- Literární výstavba děje v díle Dekameron od Giovanniho Boccaccia
- Jazykový styl (použité styly) díla Dekameron
- Stručný popis děje díla Dekameron
- Hlavní postavy v knížce Dekameron
- Co se děje v průběhu díla Dekameron
- O knížce Dekameron od Giovanniho Boccaccia
- Citát / ukázka z knihy Dekameron (napsal Giovanniho Boccaccia)
- O spisovateli Giovanni Boccaccio
- Hlavní informace o životě Giovanniho Boccaccia
- Krátký popis života Giovanniho Boccaccia
- Charakteristika tvorby Giovanniho Boccaccia
- Další významná díla Giovanniho Boccaccia
- Jiní autoři ve stejném období a směru tvorby
Rozbor díla Dekameron
- literární druh: epika (založená na ději, popisuje průběh událostí)
- literární žánr: satirické novely (zesměšňující kratší až středně dlouhé dílo)
- výrazová forma: próza (text není psán ve verších)
- literární směr: renesance (byl důležitý humanismus a poznávání světa)
- motivy: erotika, láska, úmrtí, přátelství, cesta
- symboly (symbolismus): zamilovanost
- období (čas): přelom 14. století
- místo děje: venkovské sídlo mimo město, Florencie (Itálie)
- hlavní téma: deset mladých lidí společně utíká před epidemií moru, která vypuká ve městě, na venkovské sídlo, kde se vypráví různé příběhy
Kompozice literárního díla Dekameron
Kompozice: rámcová a chronologická, er-forma, 10 kapitol po 10 příbězích
Vysvětlení: dílo je kompozičně rámcové, tedy obsahuje více příběhů, a zároveň chronologické, jelikož sledujeme návazně den za dnem. Vyprávění je z pohledu 3. osoby.
Literární výstavba děje v díle Dekameron od Giovanniho Boccaccia
Jednotlivé příběhy se liší, níže popsaná výstavba děje se vztahuje na první příběh z druhého dne.
- expozice: do Trevisu přijíždí tři komici a rozhodnou se navštívit truhlu sv. Jindřicha
- kolize: přes velký dav není možné se ke sv. Jindřichovi dostat a muži musí něco vymyslet
- krize: pomocí podvodu se k hrobu dostanou, ale muži jsou odhaleni a postaveni před soud
- závěr: nakonec muži svým příběhem pobaví i vladaře s jsou zproštěni viny
Jazykový styl (použité styly) díla Dekameron
Novely v Dekameronu jsou napsány spisovným jazykem, s dlouhými souvětími. Autor nepoužíval příliš detailní popisy, soustředil se spíše na mezilidské vztahy, společnost obecně, lásku, erotiku a na myšlenku, že každý problém má své řešení. Text je doplněn i přímou řečí, čímž vtahuje čtenáře více do děje.
- metafora: zachvátila ho horečka, strčit ďábla do pekla
- nadsázka: zemřít láskou, přepečlivě
- přirovnání: běhal za koupí pozemku jako za míčem
Stručný popis děje díla Dekameron
Ve Florencii vypuká epidemie moru. Do kostela Santa Maria Novella nezávisle na sobě přijde 10 lidí, tři mladíci a sedm dívek, aby se pomodlili v těžké době za zemřelé. Dají se společně do řeči, seznámí se a dívka jménem Pampinea navrhne, aby všichni utekli před morem na venkov mimo město a strávili tam nějakou dobu. Mladá společnost s nápadem nadšeně souhlasí a vypraví se na venkov. Tam se domluví, že si pro krácení času budou každý den vyprávět různé příběhy.
Vždy se určí jeden hlavní vypravěč, který rozhodne, jaká tématika se bude během jeho vlády vyprávět. Pouze mladík Dioneo získal výsadu a může vyprávět o čemkoli chce. Každý den je odvyprávěno 10 rozmanitých příběhů. Společnost díky tomu zapomíná na starosti běžného života a baví se. Někdy změní i místo, například na panenské údolí nebo zámek s parkem. Když pomine 10 dní, vrací se všichni zpět do Florencie do kostela, kde se seznámili. Rozloučí se a každý se vydá svou cestou.
Hlavní postavy v knížce Dekameron
- kniha má 10 hlavních postav: Pampinea, Filostrato, Dioneo, Filomena, Pamfilo, Elisa, Fiammetta, Emilia, Lauretta a Neifile
- žádná z nich není doslovně popsána, víme jen, že Pampinea iniciovala odchod z Florencie
- všechny jsou z vyšší společnosti, jsou moudré a ohleduplné
- dále dílo obsahuje spousty postav jednotlivých příběhů
Co se děje v průběhu díla Dekameron
Začátek
Ve Florencii roku 1348 vypuká epidemie moru. V místním kostele Santa Maria Novella se náhodně setká 10 mladých lidí, kteří se přišli pomodlit za zemřelé. Dají se společně do řeči a na návrh Pampiney se společně vydají na opuštěný venkov, kde si začnou vyprávět různorodé příběhy.
1/3 (první třetina)
V prvních příbězích poznáváme například Landolfa Ruffola, který zbohatne okrádáním lodí. Když se vrátí do rodného města, je polapen a o lup obrán. Během cesty do Janova, kam je převážen jako zajatec, loď ztroskotá a on se octne na Korfu. Místní žena mu nabídne pomoc a Landolf opět zbohatne.
Polovina
Pátý den představí dalších deset příběhů. Jeden mluví o dívce Gostanze, která se nešťastně zamiluje do Martuccia. Sňatek jim však není povolen a mladík se tak vydá na dráhu piráta. Dívka si mylně domyslí, že její milý zemřel a chce spáchat sebevraždu. Nakonec vše dobře skončí a milenci se najdou.
3/3 (třetí třetina)
Dny plynou, příběhy pokračují. Další z nich je třeba o mladíkovi jménem Lodovico, který se zamiluje do vdané Beatrice a začne sloužit jejímu muži. Dívka city opětuje a společně vymyslí lest na jejího manžela, aby nepojal podezření o věrnosti. Lodovico se poté s Beatrice schází a užívají si spolu.
Konec
Jeden z posledních příběhů vypráví o nemocném opatovi. Je chycen mužem Ghinem, který ho vyléčí a začne si k němu při jeho držení získávat pouto. Poté se vydají do Říma, kde se Ghin usmíří s papežem. Jakmile je odvyprávěn poslední příběh, společnost se vrací do Florencie a každý jde svou cestou.
O knížce Dekameron od Giovanniho Boccaccia
- rok vydání: 1959
- počet stran: 822 (vydání z roku 1959)
- nakladatelství: SNKLHU (vydání z roku 1959)
Citát / ukázka z knihy Dekameron (napsal Giovanniho Boccaccia)
Martellino při výslechu poté, co byl chycen:
Slyše to městský soudce, jenž byl člověk přísný, dal jej ihned odvést a započal s ním výslech. Ale Martellino odpovídal šprýmovnými řečmi, jakoby se nic nebylo přihodilo, načež se soudce rozlítil, dal jej pověsit na skřipec a udělit mu řádný výprask, maje v úmyslu přinutit ho, aby vyznal, z čeho jej vinili, a pak ho dát pověsit na šibenici. Když pak jej opět spustili na zem a soudce se ho tázal, je-li pravda, co všichni tito na něho vypovídali, Martellino vida, že by nebylo dobře říci ne, odpověděl: „Pane můj, jsem hotov, vyznati pravdu, ale poručte, aby každý, kdo mne obviňuje, pověděl, kde a kdy jsem mu ukradl měšec, a povím vám, co jsem učinil a co ne.“
O spisovateli Giovanni Boccaccio
Giovanni Boccaccio (1313–1375), renesanční novelista a básník, je považovaný za zakladatele italské umělecké prózy. Proslavilo ho především satirické dílo Dekameron, které obsahuje sto novel zaměřených na lásku a erotiku. Psaní se věnoval celý život, ale kromě toho absolvoval i několik diplomatických misí v Avignonu a Římě a působil na dvoře neapolského krále Roberta I. z Anjou. Přestože žil chudý život, svou tvorbou ovlivnil mnoho následných generací a jeho díla jsou uznávána dodnes.
Hlavní informace o životě Giovanniho Boccaccia
- narodil se 16. července 1313 v Toskánku, nejspíše v Certaldu, v Itálii
- byl nemanželským synem bankéře a obchodníka, který jej poslal na praxi do banky v Neapoli
- díky svému talentu začal působit na dvoře neapolského krále Roberta I. z Anjou
- v této době napsal svá první veršovaná a prozaická díla
- roku 1340 se vrátil do Florencie za rodinou, která začala bojovat s penězi
- pro získání peněz vstoupil do státní služby, střídal různé funkce a cestoval
- na podzim v roce 1350 potkal Petrarca a velmi se s ním spřátelil
- zasloužil se o založení první katedry řečtiny na florentské univerzitě
- v 60. letech 14. století prožil náboženskou krizi a údajně chtěl zničit svůj Dekameron
- roku 1360 byl podezřelý z účasti na pokusu o státní převrat, čímž přišel i o práci
- nikdy nepřestal pracovat, avšak žil v chudobě a téměř nevydělával
- zemřel 21. prosince 1375 ve věku 62 let
Krátký popis života Giovanniho Boccaccia
Giovanni Boccaccio se narodil 16. července v Toskánsku, buď ve Florencii, nebo v Certaldu, jako nemanželský syn florentského kupce a Francouzky. Jeho mládí bylo ovlivněno otcem, který chtěl synka vést k obchodu. Boccaccio však jevil zájem spíše o literaturu a začal se vzdělávat v právu a klasických studiích, což zásadně ovlivnilo jeho budoucí tvorbu. V roce 1327 odcestoval do Neapole, kde jeho otec pracoval jako zástupce florentské banky. Giovanni tady zřejmě studoval kanonické právo.
Postupně ho stále více přitahovala literatura a umění. V Neapoli se seznámil s dvorem krále Roberta z Anjou, který byl významným kulturním centrem. Také tam pravděpodobně potkal ženu, kterou ve svém díle nazývá Fiammetta, a inspirovala ho v mnoha jeho literárních pracích. Roku 1340 se vrátil do Florencie, kde se stal svědkem několika dramatických událostí, včetně morové epidemie, která postihla Evropu v roce 1348. Právě tato zkušenost ho inspirovala k napsání jeho nejslavnějšího díla, Dekameron.
Přátelil se s italským básníkem a humanistou Franceskem Petrarcou, což ovlivnilo jeho přijetí humanistických ideálů. Oba se podíleli na rozvoji italské literatury a jejich korespondence je důležitým svědectvím o kulturním a literárním prostředí tehdejší Evropy. Giovanni se věnoval i studiu antické literatury a působil jako diplomat pro Florentskou republiku. Jeho život byl poznamenán literárními úspěchy, ale i zklamáními a chudobou. Zemřel v roce 1375 ve městě Certaldo, kde byl také pohřben.
Charakteristika tvorby Giovanniho Boccaccia
- realismus: Boccaccio vykresluje skutečný život s každodenními starostmi i radostmi a zobrazuje obyčejný lid, který má své slabosti, chyby i touhy
- životní zkušenosti: čerpal ze svých zkušeností a zážitků a přetvářel je do literárního kontextu
- humanismus: kladl důraz na lidské emoce, touhy a racionalitu, člověk byl pro něj středem zájmu
- smysl pro humor: časté využití ironie a humoru, zesměšňoval pokrytectví, chamtivost či hloupost
- láska: její podoby, od romantické až po tělesnou a smyslnou, jsou obvykle ústředním tématem
Další významná díla Giovanniho Boccaccia
- Fiesolské nymfy
- Román Fianetta
- Život Dantův neboli také Dantův životopisec
- Milostná vidina
- O příbězích slavných mužů
- Elegie o paní Fiamettě
Jiní autoři ve stejném období a směru tvorby
- Dante Alighieri
- Francesco Petrarca
- Guillaume de Machaut
- Geoffrey Chaucer
- Christine de Pizan
- Coluccio Salutati